Nový zákon č. 182/2024 Sb., kterým se mění zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Platnost této novely je od 24.06.2024 s datem nabytí účinnosti od 01.08.2024. Hlavním principem právních úprav je komplexnost legislativního přístupu k řešení havárie na vodách. Novela tak, na základě poznatků z praxe, zahrnuje jak prvky preventivní ochrany (zavedení Registru výpustí ze zdrojů znečištění do vod povrchových, možnost schvalování provozních řádů, kontinuální monitoring, zvýšení sankcí aj.), tak i reaktivní prvky ochrany (zejména zpřesnění kompetencí při havárii).
Stručný výčet nejvýznamnějších změn:
2. Registr všech výpustí ze zdrojů znečištění do vod povrchových (§ 19a),
3. Zvláštní ustanovení o povolování zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů (§ 23b),
4. povinnost kontinuálního měření vypouštěných odpadních vod podle jejich kvalitativního složení (§ 38a),
5. vkládání havarijního plánu po schválení vodoprávním úřadem do ISPOP (integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností) v oblasti životního prostředí (§ 39),
6. zpřesnění pojmu havárie (§ 40),
7. upřesnění ohlašovacích povinností při havárii (§ 41),
8. znovu zavedení možnosti schvalování provozních řádů u vybraných vodních děl vodoprávními úřady (§ 59),
9. v návaznosti na uvedené změny úprava sankčních ustanovení (§ 116 – 125a).
10. … a další.
Znalost legislativních změn je pro firmy povinností a neznalost zákona je nikterak neomlouvá, je tedy důležité, aby se vždy firma zajímala a informovala o nových prvních úpravách. Ve většině případů se tato novela dotkne firem s ohledem na jejich vypracované plány opatření v případě havárie (HP). Havarijní plán schválený přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona vloží uživatel závadných látek do ISPOPu v oblasti ŽP (podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 254/2001 Sb.), ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, při nejbližší aktualizaci havarijního plánu, nejpozději však do 2 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Aktualizace bude vycházet jednak ze současného stavu firmy (kontaktní osoby, chemické látky, celkové změny ve společnosti), ale také ze změn, které sebou tato novela přináší (ohlašovací povinnosti, pojem havárie aj.). U ostatních změn této novely lze předpokládat, že většina firem bude kontaktována třetí stranou (např.: znovu zavedená možnost schvalování provozních řádů u vybraných vodních děl vodoprávními úřady formou rozhodnutí (ve vodím zákonu do r. 2010), dále při uložení povinnosti kontinuálního měření odpadních vod ze strany vodoprávního úřadu aj.).
V případě, že si nevíte s novinkami v legislativě rady, případně by Vás některá z výše uvedených (i ostatních) změn zajímala podrobněji, neváhejte se na nás s Vašimi dotazy obrátit, pokusíme se Vám a Vašim potřebám vyjít vstříc.
29.01.2024
Nové nařízení EU o bateriích a odpadních bateriích
Již od 18.02.2024 nabývají účinnosti některá ustanovení nového nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) 2023/1542 o odpadních bateriích, o změně směrnice 2008/98/ES a nařízení (EU) 2019/1020 a o zrušení směrnice 2006/66/ES.
Toto nařízení stanovuje nová pravidla pro celý životní cyklus baterií – od jejich konstrukce, výroby, až po zpětný odběr a využití či recyklaci. Nařízení se vztahuje na všechny baterie od těch v mobilních telefonech, automobilech, elektrokolech, elektrických vozidlech až po průmyslové baterie.
Podrobnější přehled povinností vč. harmonogramu lze najít na stránkách spol. ECOBAT s.r.o.:
Zorientujte se v nových pravidlech EU o bateriích – ECOBAT
EU nařízení o bateriích: Informace, které byste měli vědět – ECOBAT
05.12.2023 (JF)
Rozmáhající se inventarizace skleníkových plynů českých firem a naše pomoc.
V současné době se setkáváme s čím dál častěji skloňovaným pojmem „uhlíková stopa“ v rámci českých firem. A co je to vlastně ta uhlíková stopa podniku? Co si pod tímto pojmem lze představit?
Uhlíková stopa je měřítkem dopadů činnosti firmy na životní prostředí – klima planety. Vyjadřuje celkové množství skleníkových plynů (nejčastěji vyjádřených v tunách CO₂e), které souvisí s činností celého podniku nebo jeho produktu. Uhlíkovou stopu je možné vypočítat v souladu s mezinárodními standardy, jako je GHG protokol nebo ISO 14 064. Tyto standardy definují rozsahy emisí podniku, které je třeba zahrnout do výpočtu:
Dle GHG protokolu emise rozděluje do tří základních kategorií, jako jsou:
Scope 1:
Emise z aktivit, které spadají pod danou organizaci, jsou jí kontrolovány a při nichž jsou uvolňovány emise přímo do ovzduší. Zahrnují například emise z kotlů či generátorů spalujících fosilní paliva, emise z mobilních zdrojů (např. automobilů) vlastněných organizací či emise z klimatizací.
Scope 2:
Emise spojené se spotřebou nakupované energie (elektřiny, tepla, páry či chlazení), které nevznikají přímo v organizaci, ale jsou důsledkem jejích aktivit. Jde o nepřímé emise ze zdrojů, které organizace přímo nekontroluje, přesto má na jejich velikost zásadní vliv.
Scope 3:
Emise z aktivit, které nespadají pod danou organizaci, ale jsou s ní spojeny. Zahrnují například emise z výroby a dopravy surovin a materiálů, emise z cestování zaměstnanců, emise z odpadů a odpadních vod, emise z používání a likvidace výrobků a služeb atd.
Zatímco Scope 1 a Scope 2 emise jsou mezi podniky dobře porovnatelné a dle GHG protokolu povinné, Scope 3 emise jsou porovnatelné jen v omezené míře a jejich stanovení je pro podnik dobrovolné.
Dle ISO 14 064 emise rozděluje do šesti základních kategorií, jako jsou:
Přímé emise a propady skleníkových plynů:
Jedná se o emise (případně propady) skleníkových plynů které vznikají přímo v rámci provozu organizace. V této kategorii jsou zahrnuty všechny zdroje emisí, které jsou zahrnuty v rámci GHG protokolu ve SCOPE 1.
Nepřímé emise skleníkových plynů z dodané energie:
Tato kategorie zaštiťuje emise, které řadíme dle GHG protokolu do SCOPE 2, tedy nepřímé emise z dodané elektřiny, včetně emisí skleníkových plynů vztažených k výrobě a spotřebě elektřiny dodané do organizace (spotřeba elektrické energie), a emisí skleníkových plynů vztažených k výrobě energie spotřebované organizací v rámci fyzické sítě (pára, ohřev, chlazení a stlačený vzduch).
Nepřímé emise skleníkových plynů z dopravy:
Jedná se o emise, které vznikají ze zdrojů vně hranice organizace. Jsou to mobilní zdroje a emise vznikají ve většině případů ze spálení paliva. Pokud je třeba, muže tato kategorie zahrnovat také emise z chlazení (klimatizace), vstupní toky emisí z výroby paliv a distribuce paliv nebo z výroby dopravního příslušenství. Tato kategorie zahrnuje dopravu personálu a zboží a to ze všech dopravních prostředků.
S ohledem na využívání jednotného přístupu, v případě využívaných leasovaných aut, jsou tyto emise vykazované buď v této kategorii, nebo mohou být vykázané v kategorii služeb.
Nepřímé emise skleníkových plynů z výrobků použitých organizací:
V této kategorii jsou zahrnuty výrobky v podobě zboží a služeb, které organizace používá. Zdrojem nepřímých emisí ze zboží nakoupeného organizací může být používaná elektronika nebo kancelářské potřeby. Nepřímé emise ze služeb využívaných organizací pak mohou mít původ v likvidaci odpadů, odpadní vody či využívaní leasovaných vozidel organizací.
Nepřímé emise skleníkových plynů vztažené k použití výrobků organizace:
Jedná se o emise spojené s produkty prodávanými organizací, a to v rámci fází životního cyklu po jeho výrobě. Ve většině případů však organizace neví, jakým způsobem je výrobek používán a měla by tedy, dle požadavků normy, vytvořit možné scénáře použití svých výrobků po jejich prodeji.
Nepřímé emise skleníkových plynů z ostatních zdrojů:
Tato kategorie je využívána v případě vykazování nepřímých emisí, které nelze zařadit do žádné z výše uvedených kategorií.
Na rozdíl od GHG protokolu, kde SCOPE 3 není povinný, je dle normy ISO 14 064 povinné, v případě nezařazení některé z kategorií (zdrojů emisí) do inventarizace, podat pádné odůvodnění rozhodnutí o vyřazení některé z kategorií.
Výpočet uhlíkové stopy firmy může mít několik výhod, jako je snížení nákladů, zvýšení efektivity, zlepšení image a hodnoty značky, splnění požadavků odběratelů, zákazníků, investorů a regulatorů, získání konkurenční výhody a oslovení zákazníků, kteří upřednostňují udržitelné firmy. Výpočet uhlíkové stopy je také základem pro stanovení cílů a strategií pro snižování emisí a přispívání k ochraně klimatu.
Pokud chcete vypočítat uhlíkovou stopu vaší firmy, můžete využít některé z dostupných online kalkulaček nebo se obrátit na nás a využít pomoci od zkušených odborníky, kteří Vám pomohou s analýzou, sběrem dat, výpočtem či vytvořením vlastního výpočetního nástroje a reportu, školením zaměstnanců a údržbou nového nástroje. To vše na základě Vašich specifických požadavků, vždy na míru Vašim potřebám.
25.9.2023
Nová vyhláška o provedení některých ustanovení zákona o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, a o fluorovaných skleníkových plynech
Dne 23.08.2023 nabyla účinnosti nová vyhláška č. 243/2023 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, a o fluorovaných skleníkových plynech (do té doby účinná vyhláška č. 257/2012 Sb., byla ke dni 23.08.2023 zrušena).
Tato vyhláška byla vydána na základě novely č. 60/2023 Sb., zákona č. 73/2012 Sb., o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, a o fluorovaných skleníkových plynech (dále jen zákon), která je účinná od 23.3.3023 a která kompexně upravila stávající zákon vč. povinností pro osoby provozující zařízení s regulovanými látkami nebo fluorovanými skleníkovými plyny.
Zákon navazuje na přímo použitelné předpisy EU a upravuje práva a povinnosti dle článku 3 odst. 4 nařízení EU č. 1005/2009 o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu (regulované látky) a dle čl. 2 odst. 1 nařízení EU č. 517/2014 o fluorovaných skleníkových plynech.
Dle čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 517/2014 provozovatelé zařízení, které obsahuje fluorované skleníkové plyny v množství 5 tun ekvivalentu CO2 nebo větším v jiné než pěnové formě, zajistí u tohoto zařízení kontroly těsnosti.
Tyto kontroly těsnosti se u zařízení obsahujících fluorované skleníkové plyny v množství 5 tun ekvivalentu CO2 nebo větším, ale menším než 50 tun ekvivalentu CO2 provádějí nejméně jednou za 12 měsíců, nebo nejméně jednou za 24 měsíců, pokud je na zařízení instalován systém detekce úniků.
Provozovatel zařízení, který vede a uchovává záznamy podle čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 517/2014, je dle § 4 zákona povinen je vést a uchovávat v souladu s požadavky stanovenými prováděcím právním předpisem (nová vyhláška).
Nová vyhláška v § 3 upravuje tyto požadavky na způsob vedení a uchování záznamů podle čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 517/2014.
23.5.2023
Nové třídy nebezpečnosti pro látky a směsi v EU
Dne 20. dubna 2023 vstoupily v platnost tři nové třídy nebezpečnosti pro klasifikaci, označování a balení látek a směsí (CLP).
Tato změna vychází z nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2023/707 ze dne 19. prosince 2022, kterým se mění Nařízení (ES) č. 1272/2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí (nařízení CLP).
Zkušenosti a vědecké poznatky získané při identifikaci látek podle nařízení (ES) č. 1907/2006 jako látek vzbuzujících mimořádné obavy (látky SVHC) vedly k potřebě zavést do nařízení CLP nové třídy nebezpečnosti a jejich kritéria, aby bylo zajištěna vysoká úroveň ochrany lidského zdraví a životního prostředí a volný pohyb látek, směsí a určitých předmětů.
Nařízením Komise (EU) 2023/707se zavádějí nové třídy nebezpečnosti pro endokrinní disruptory a pro chemické látky, které se v životním prostředí nerozkládají a mohou se akumulovat v živých organismech nebo hrozí, že se dostanou a rozšíří do vodního cyklu, včetně pitné vody.
Jedná se o následující třídy nebezpečnosti:
• endokrinní disruptor pro lidské zdraví (ED HH 1, ED HH 2)
• endokrinní disruptory pro životní prostředí (ED ENV 1, ED ENV 2);
• perzistentní, bioakumulativní a toxický (PBT); vysoce perzistentní a vysoce bioakumulativní (vPvB);
• perzistentní, mobilní a toxický (PMT); vysoce perzistentní a vysoce mobilní (vPvM).
Do příloh I, III a VI nařízení (ES) č. 1272/2008 jsou zařazeny nové třídy nebezpečnosti a jejich názvy, příslušné standardní věty o nebezpečnosti a kódy kategorií nebezpečnosti. Nové „EUH věty“ budou mít stejný význam jako „H-věty“ („hlavní“ standardní věty o nebezpečnosti).
V příloze I nařízení CLP jsou uvedena ustanovení o odloženém uplatňování povinnosti klasifikovat a označovat látky a směsi v souladu s novými požadavky, aby se jim dodavatelé látek a směsí měli možnost přizpůsobit.
Společnosti a orgány členských států mohou používat aktuální pokyny pro identifikaci endokrinních disruptorů a k posouzení PBT (perzistence, bioakumulace, toxicita), dokud nebudou aktualizovány pokyny k uplatňování kritérií CLP. Očekává se, že budou připraveny v roce 2024. V případě potřeby zajistí, aby jejich dokumentace odpovídala požadavkům na informace.
Integrovaný systém plnění ohlašovacích povinností (ISPOP)
Pomalu se blíží termíny podávání hlášení za uplynulý rok 2022 z různých oblastí životního prostředí, na základě ohlašovacích povinností stanovených legislativou. Příjem a zpracování těchto formulářů v elektronické podobě zajišťuje ISPOP, který je dále předává příslušným institucím napříč veřejnou správou. Tyto instituce pak následně podaná hlášení kontrolují a dle potřeby vyměřují poplatky. Oblastí jenž se tato hlášení dotýkají je hned několik. V první řadě se jedná o znečišťování vod, půdy a ovzduší, dále evidence odpadů, autovraků v zařízeních či likvidaci elektrozařízení. Termíny pro podání hlášení jsou různé. Na příklad u vod je nejzazší termín pro podání hlášení za odběr podzemí a povrchové vody, vypouštěné vody a vzdouvání nebo akumulace povrchové vody do 31.01.2023. Poplatkové přiznání za odebrané množství podzemní vody a poplatkové přiznání za vypouštění odpadních vod do vod povrchových se může podávat do 15.02.2023. Neměli bychom zapomenou ani na základní údaje předávané znečišťovatelem vodoprávnímu úřadu, správci povodí a pověřenému odbornému subjektu, kde je termín podání hlášení stanoven rozhodnutím příslušného vodoprávního úřadu.
Do konce února, tedy do 28.02.2023 se podávají hlášení o produkci a nakládání s odpady, hlášení o sběru a zpracování autovraků a jejich částí, hlášení o zpracování, využívání a odstraňování elektroodpadů a mnoho dalších. Do 31.03.2023 je pak zapotřebí podat roční zprávy o plnění povinnosti zpětného odběru elektrozařízení a odděleného sběru elektroodpadu, o plnění povinnosti zpětného odběru pneumatik aj. Kromě těchto ročních zpráv je zapotřebí do konce března podat také hlášení za ovzduší, tedy, mimo jiné, ohlášení souhrnné provozní evidence, podání poplatkového přiznání či hlášení do Integrovaného registru znečišťování.
Za každou oblast životního prostředí se podává hned několik hlášení v různých časových intervalech. S plněním ohlašovacích povinností Vám rádi ve firmě ENVISYS pomůžeme, proto se na nás nebojte obrátit s jakýmkoliv dotazem či žádostí o splnění těchto legislativních povinností.
Novelizace vyhlášky č. 273/2021 Sb.
Den před Vánocemi 2022 vyšla ve Sbírce zákonů novelizace odpadových vyhlášek (katalog odpadů, vyhlášky o podrobnostech nakládání s vozidly s ukončenou životností a vyhlášky o podrobnostech nakládání s některými výrobky s ukončenou životností), zejména pak vyhlášky č. 273/2021 Sb. o podrobnostech nakládání s odpady. Tato novela je vedena pod číslem 445/2022 Sb. Novelizace je zpětnou vazbou na reakce k nové odpadové legislativě, která by bez ní přinesla do praxe od 1. ledna 2023 chaos a nemalé problémy. Díky tomu je její účinnost již od 01.01.2023.
Hlavní změny ve vyhlášce č. 273/2021 Sb., které novela č. 445/2022 Sb. přináší, jsou:
Více informací zde:
Vyhláška č. 445/2022 Sb., kterou se mění vyhláška č. 273/2021 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění vyhlášky č. 78/2022 Sb., a další související vyhlášky v oblasti odpadového hospodářství. Vyhláška č. 273/2021 Sb. o podrobnostech nakládání s odpady – aktuální znění. Případně pak Důvodová zpráva ze dne 21.10.2022 k návrhu vyhlášky, kterou se mění vyhláška č. 273/2021 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění vyhlášky č. 78/2022 Sb., a další související vyhlášky v oblasti odpadového hospodářství.
Komentář ENVISYS:
Novela vyhlášky č. 273/2021 Sb. začala platit k 01.01.2023 a ruší, případně pak jinak upravuje plnění řady nových povinností a omezení, které by jinak vešla začátkem roku 2023 v platnost, díky vyhlášce č. 273/2021 Sb. Změn je celá řada a je tedy obtížné na ně souhrnně reagovat napříč spektrem našich zákazníků. Pokud byste tedy měli jakékoliv dotazy ohledně této novelizace, neváhejte se na nás obrátit.
Identifikátor UFI
Na základě dotazů našich zákazníku Vám přinášíme podstatné informace v oblasti průmyslové ekologie. Především pro společnosti, které uvádějí na trh EHP (= Evropský hospodářský prostor – členské státy Evropské unie a Norsko, Island a Lichtenštejnsko.) nebezpečné směsi, ale také pro všechny ostatní, kteří s těmito látkami nakládají. V dubnu 2020 vydala ECHA (Evropská agentura pro chemické látky) informace k novému označování určitých výrobků (CHLS = chemické látky/směsi) v podobě jednoznačného identifikátoru složení, tedy 16 místního alfanumerického kódu UFI. Jeden UFI kód by měl být spojen pouze s jedním složením směsi, kdyžto více výrobků může mít uveden totožný UFI kód a to v případě, mají-li totožné složení. Dojde-li ke změně názvu výrobku případně ke změně výrobce, UFI kód zůstává nezměněný, nedojde-li ke změně složení. Upozornění, týká se pouze UFI kódu nikoliv celého procesu Oznamování nebezpečné látky/směsi. Zavedením UFI kódu by mělo dojít k jedinečnému spojení mezi UFI kódem na výrobku a složením uvedeným v dokumentaci, to by mělo usnadnit dohledání informací k daným výrobkům na toxikologických informačních střediscích, které řeší incidenty spojené s danými CHLS. Pro správu dat, nebo z obchodních důvodů, může být ke stejné směsi přidělen více než jeden UFI identifikátor. V takovém případě by každý výrobek měl vlastní UFI, i když obsahuje stejnou směs. Předkladatel chemické látky/směsi natiskne nebo připevní identifikátor UFI na obal/etiketu nebezpečnou směs. Před identifikátorem UFI musí být velkými písmeny uvedena zkratka „UFI“, která je univerzální a nepřekládá se, dále identifikátor musí být jasně viditelný, čitelný a nesmazatelný. U směsí dosud neuvedených na trh bude povinnost předložit harmonizované informace a umístit identifikátor UFI na štítek od 1. ledna 2021 (spotřebitelské nebo profesionální použití) a od 1. ledna 2024 (průmyslové použití).
Více informací zde: PŘÍLOHA VIII, ČÁST A, bod 5 NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 1272/2008 resp. článek 17 předmětného nařízení, případně: Jedinečný identifikátor složení (UFI) – ECHA (europa.eu)
Komentář ENVISYS:
Chemické látky/směsi, které spadají pod povinnost UFI kódů a jsou určeny pro spotřebitelské nebo profesionální použití, tak pro ně platí povinnost mít UFI kód na identifikačním štítku (originálním nebo též na štítku k náhradnímu obalu). Pro chemické látky/směsi určené pro průmyslové použití, tak tyto UFI kód na identifikačním štítku (originálním nebo též na náhradním obalu) mít nemusí, za předpokladu, že UFI kód je uveden v bezpečnostním listu v oddíle 1.1. Nicméně je otázkou zdali bude společnost rozlišovat typ použití dané nebezpečné chemické látky/směsi pro uvedení UFI na štítku.
Obecně tedy doporučujeme uvedení UFI kódů na všech štítcích chemických látek/směsí.
Vyhláška o kontrole provozovaného systému klimatizace a kombinovaného systému klimatizace a větrání
Na konci minulého měsíce vyšla v platnost nová vyhláška č. 284/2022 o kontrole provozovaného systému klimatizace a kombinovaného systému klimatizace a větrání (dále zdroje chladu) s účinností od 15.10.2022. Tato vyhláška vychází z předpisu Evropské unie, konkrétně Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU ze dne 19. května 2010 o energetické náročnosti budov, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/844. Hlavní úprava vyhlášky č. 284/2022 SB. je zaměřena na způsob určení jmenovitého výkonu provozovaného zdroje chladu, dále na rozsah, četnost a způsob provádění kontroly, obsah a vzor zprávy o kontrole provozovaného zdroje chladu.
Pro účely této vyhlášky se rozumí dle § 2 zdrojem chladu část systému klimatizace, která vyrábí chlad kompresorovým přímým chlazením, kompresorovým nepřímým chlazením, absorbčním chlazením, adiabatickým chlazením, aj. Předmětem kontroly jsou přístupné části zařízení systému klimatizace nebo kombinovaného systému klimatizace a větrání podrobně specifikovány v § 4 od. 1 této vyhlášky. První kontrola systému klimatizace nebo kombinovaného systému klimatizace a větrání nově uvedeného do provozu musí být provedena do 3 let od jeho uvedení do provozu. Následná další kontrola se provádí v četnosti nejméně jednou za 5 let. Kontrola se provádí za typických podmínek provozu a obsahuje hodnocení provozních parametrů podle § 6 této vyhlášky. Součástí kontroly je také kontrola dimenzování zdroje chladu. Kontrolu provádí patřičný energetický specialita, který společně se zadavatelem kontroly (např.: vlastník budovy, správce, provozovatel aj.) stanoví plán kontroly provozovaných zdrojů chladu na základě jeho vizuální prohlídky a analýzy dostupných podkladů. Plán kontroly obsahuje soupis doporučení a podmínek k provedení hodnocení jeho provozních parametrů dle této vyhlášky. O kontrole zdroje chladu je následně vystavena zprávy, jejíž podrobný obsah a vzor je součástí vyhlášky.
Zadavatel kontroly zajistí kontrolu provozovaného zdroje chladu podle této vyhlášky, a to nejpozději do 1 roku ode dne nabytí účinnosti této vyhlášky, pokud kontrola podle vyhlášky č. 193/2013 Sb., o kontrole klimatizačních systémů, nebyla provedena (kontroly prováděny v četnosti nejméně jednou za 10 let). V případě kontroly provedené podle vyhlášky č. 193/2013 Sb.,
Více informací zde: Vyhláška č. 284/2022 Sb. o kontrole provozovaného systému klimatizace a kombinovaného systému klimatizace a větrání.
Komentář ENVISYS:
U různých zařízení jakou jsou například výše zmiňované zdroje chladu, ale také zdroje tepla (systémy vytápění a kombinované systémy vytápění a větrání) a jiné je zapotřebí dodržovat kontroly těchto zařízení, ale také kontroly spojené s jejich systémy a dílčími částmi. Právní předpisy stanovují řádné provozování, udržování a opravy těchto zařízení, to můžeme tedy chápat jako zákonný požadavek na pravidelnou údržbu těchto zařízení (servis). Tento požadavek může být kombinován společně se záručními nároky jednotlivých výrobců zařízení. Další povinnosti spojené s těmito zařízeními jsou například kontroly spalinových cest a komínu, nebo kontroly těsnosti chladících medií a další. V návaznosti na řešenou vyhlášku č. 284/2022 Sb. a vyhlášku 38/202 Sb. by měly být provozované systémy klimatizace a kombinované systémy klimatizace a větrání společně s provozovanými systémy vytápění a kombinované systémy vytápění a větrání podrobeny kontrole těchto systémů nejméně jednou za 5 let.
Upřesňující informace k vyhlášce č. 284/2022 Sb., o kontrole provozovaného systému klimatizace a kombinovaného systému klimatizace a větrání.
V zákoně č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, je dle ust. § 6a uvedena pro vlastníka budovy povinnost kontroly systémů vytápění a systému klimatizace se jmenovitým výkonem nad 70 kW. Dříve byly prováděcími předpisy tohoto zákona vyhláška č. 194/2013 Sb., o kontrole kotlů a rozvodů tepelné energie a vyhláška č. 193/2013 Sb., o kontrole klimatizačních systémů. Obě tyto vyhlášky byly během roku 2022 zrušeny a nahrazeny jak vyhláškou č. 38/2022 Sb., o kontrole provozovaného systému vytápění a kombinovaného systému vytápění a větrání (účinnost od 01.03.2022), tak již zmiňovanou vyhláškou č. 284/2022 Sb., o kontrole provozovaného systému klimatizace a kombinovaného systému klimatizace a větrání (účinnost od 15.10.2022). V souladu se zákonem č. 406/2000 Sb., nejsou již předmětem kontroly systémy klimatizace, které mají nainstalovaný automatizační a řídící systém, na rozdíl od původní vyhlášky.
Povinnost kontroly těchto systému se tedy vztahuje na firmy, které po sečtení všech jmenovitých výkonů systému klimatizací, případně pak systémů vytápění, přesáhnou hranici 70 kW.
V ust. § 3 vyhlášky č. 284/2022 Sb., je uveden způsob pro určení jmenovitého výkonu provozovaného systému klimatizace. Ten se určí jako součet jmenovitých výkonů všech instalovaných zdrojů chladu, které jsou součástí budovy. Dle ust. § 3 vyhlášky č. 38/2022 Sb., je to pak součet jmenovitých výkonů všech instalovaných zdrojů tepla nebo přípojných výkonů odběrného místa soustavy zásobování tepelnou energií.
