Skleníkové Plyny a jejich inventarizace

V současné době se setkáváme s čím dál častěji skloňovaným pojmem „uhlíková stopa“ v rámci českých firem. A co je to vlastně ta uhlíková stopa podniku? Co si pod tímto pojmem lze představit?

Uhlíková stopa je měřítkem dopadů činnosti firmy na životní prostředí – klima planety. Vyjadřuje celkové množství skleníkových plynů (nejčastěji vyjádřených v tunách CO₂e), které souvisí s činností celého podniku nebo jeho produktu. Uhlíkovou stopu je možné vypočítat v souladu s mezinárodními standardy, jako je GHG protokol nebo ISO 14 064. Tyto standardy definují rozsahy emisí podniku, které je třeba zahrnout do výpočtu:

Dle GHG protokolu emise rozděluje do tří základních kategorií, jako jsou:

Scope 1: Emise z aktivit, které spadají pod danou organizaci, jsou jí kontrolovány a při nichž jsou uvolňovány emise přímo do ovzduší. Zahrnují například emise z kotlů či generátorů spalujících fosilní paliva, emise z mobilních zdrojů (např. automobilů) vlastněných organizací či emise z klimatizací.

Scope 2: Emise spojené se spotřebou nakupované energie (elektřiny, tepla, páry či chlazení), které nevznikají přímo v organizaci, ale jsou důsledkem jejích aktivit. Jde o nepřímé emise ze zdrojů, které organizace přímo nekontroluje, přesto má na jejich velikost zásadní vliv.

Scope 3: Emise z aktivit, které nespadají pod danou organizaci, ale jsou s ní spojeny. Zahrnují například emise z výroby a dopravy surovin a materiálů, emise z cestování zaměstnanců, emise z odpadů a odpadních vod, emise z používání a likvidace výrobků a služeb atd.

Zatímco Scope 1 a Scope 2 emise jsou mezi podniky dobře porovnatelné a dle GHG protokolu povinné, Scope 3 emise jsou porovnatelné jen v omezené míře a jejich stanovení je pro podnik dobrovolné.

Dle ISO 14 064 emise rozděluje do šesti základních kategorií, jako jsou:

Přímé emise a propady skleníkových plynů: Jedná se o emise (případně propady) skleníkových plynů které vznikají přímo v rámci provozu organizace. V této kategorii jsou zahrnuty všechny zdroje emisí, které jsou zahrnuty v rámci GHG protokolu ve SCOPE 1.

Nepřímé emise skleníkových plynů z dodané energie: Tato kategorie zaštiťuje emise, které řadíme dle GHG protokolu do SCOPE 2, tedy nepřímé emise z dodané elektřiny, včetně emisí skleníkových plynů vztažených k výrobě a spotřebě elektřiny dodané do organizace (spotřeba elektrické energie), a emisí skleníkových plynů vztažených k výrobě energie spotřebované organizací v rámci fyzické sítě (pára, ohřev, chlazení a stlačený vzduch).

Nepřímé emise skleníkových plynů z dopravy: Jedná se o emise, které vznikají ze zdrojů vně hranice organizace. Jsou to mobilní zdroje a emise vznikají ve většině případů ze spálení paliva. Pokud je třeba, muže tato kategorie zahrnovat také emise z chlazení (klimatizace), vstupní toky emisí z výroby paliv a distribuce paliv nebo z výroby dopravního příslušenství. Tato kategorie zahrnuje dopravu personálu a zboží a to ze všech dopravních prostředků.

S ohledem na využívání jednotného přístupu, v případě využívaných leasingových aut, jsou tyto emise vykazované buď v této kategorii, nebo mohou být vykázané v kategorii služeb.

Nepřímé emise skleníkových plynů z výrobků použitých organizací: V této kategorii jsou zahrnuty výrobky v podobě zboží a služeb, které organizace používá. Zdrojem nepřímých emisí ze zboží nakoupeného organizací může být používaná elektronika nebo kancelářské potřeby. Nepřímé emise ze služeb využívaných organizací pak mohou mít původ v likvidaci odpadů, odpadní vody či využívaní leasingových vozidel organizací.

Nepřímé emise skleníkových plynů vztažené k použití výrobků organizace: Jedná se o emise spojené s produkty prodávanými organizací, a to v rámci fází životního cyklu po jeho výrobě. Ve většině případů však organizace neví, jakým způsobem je výrobek používán a měla by tedy, dle požadavků normy, vytvořit možné scénáře použití svých výrobků po jejich prodeji.

Nepřímé emise skleníkových plynů z ostatních zdrojů: Tato kategorie je využívána v případě vykazování nepřímých emisí, které nelze zařadit do žádné z výše uvedených kategorií.

Na rozdíl od GHG protokolu, kde SCOPE 3 není povinný, je dle normy ISO 14 064 povinné, v případě nezařazení některé z kategorií (zdrojů emisí) do inventarizace, podat pádné odůvodnění rozhodnutí o vyřazení některé z kategorií.

Výpočet uhlíkové stopy firmy může mít několik výhod, jako je snížení nákladů, zvýšení efektivity, zlepšení image a hodnoty značky, splnění požadavků odběratelů, zákazníků, investorů a regulátorů, získání konkurenční výhody a oslovení zákazníků, kteří upřednostňují udržitelné firmy. Výpočet uhlíkové stopy je také základem pro stanovení cílů a strategií pro snižování emisí a přispívání k ochraně klimatu.

Naše pomoc

Pokud chcete vypočítat uhlíkovou stopu vaší firmy, můžete využít některé z dostupných online kalkulaček nebo se obrátit na nás a využít pomoci od zkušených odborníky, kteří Vám pomohou s analýzou, sběrem dat, výpočtem či vytvořením vlastního výpočetního nástroje a reportu, školením zaměstnanců a údržbou nového nástroje. To vše na základě Vašich specifických požadavků, vždy na míru Vašim potřebám.  

NAŠI ZÁKAZNÍCI