Nová právní úprava zákoníku práce přináší zjednodušení výpočtu dovolené, na základě odpracované týdenní pracovní doby. Dosud užívaný model pro stanovení délky dovolené často znevýhodňoval některé zaměstnance, v souvislosti s rozvržením jejich pracovní doby do směn.

Dosavadní druhy dovolené se redukují na dovolenou za kalendářní rok, její poměrnou část a na dodatkovou dovolenou. Zrušuje se dovolená za odpracované dny. Délka dovolené v týdnech zůstává zachována, minimální výměra činí 4 týdny za kalendářní rok.

Podmínkou pro vznik práva na dovolenou za kalendářní rok je trvání pracovního poměru po dobu 52 týdnů v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby, k témuž zaměstnavateli v příslušném kalendářním roce.

Zaměstnanci, kterému nevzniklo právo na dovolenou za kalendářní rok, avšak za nepřetržitého trvání pracovního poměru k témuž zaměstnavateli konal v příslušném kalendářním roce práci alespoň po dobu 4 týdnů v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby nebo kratší týdenní pracovní doby, přísluší poměrná část dovolené.

Poměrná část dovolené činí za každou odpracovanou stanovenou týdenní pracovní dobu nebo kratší týdenní pracovní dobu v příslušném kalendářním roce jednu dvaapadesátinu stanovené týdenní pracovní doby nebo kratší týdenní pracovní doby vynásobenou výměrou dovolené, na kterou má zaměstnanec v příslušném kalendářním roce právo.

Odpracoval-li zaměstnanec v kalendářním roce podle rozvrhu směn (např. při nerovnoměrném rozvržení týdenní pracovní doby) více než dvaapadesátinásobek stanovené týdenní pracovní doby nebo kratší týdenní pracovní doby, prodlouží se délka dovolené vždy o jednu dvaapadesátinu dovolené za kalendářní rok za každou další odpracovanou stanovenou týdenní pracovní dobu nebo kratší týdenní pracovní dobu.